Kdybych před lety věděla, že mi větší problém ve čtvrťáku bude dělat shánění šatů než učení, patrně bych se účasti na této společensky vnucené příležitosti definitvně zřekla. Jenže jak je každému známo, mládí myslí v čase přítomném popřípadě den dopředu, tímpádem byla tahle záležitost po velmi dlouho dobu z mého dohledu.
Na úplně poprvé při srážce s tímto meteoritem jsem zjistila, že šaty jsou všude hezké ale poměrně stejné. Pak jsem ještě přišla na to, že půjčení opravdu není levná záležitost a do třetice všeho dobrého se mi definitivně otevřely oči v tom smyslu, že jsem se rozhodla, že nechci jít s davem (mami, já nechci ty šaty co maj vostatní, mě se nelíběj a sou všechny stejný).Tímto jsem si definitivně podepsala svůj ortel.
Vzala jsem to tedy zvolna a polehoučku, podívala se do půjčoven a zjistila, že s mou postavou si opravdu nemohu moc vybírat. Ty v ,,kursu" jsem nechtěla a z těch alternativních kousků mi téměř žádné nebyly. Tehdy mě napadlo, nechat si je ušít. Řekla jsem si:,,Co si budeš šaty půjčovat, když za stejný peníze je můžeš mít doma?" V tu chvíli bych neuhodla, čím vším se stanu a co se naučím.
O víkendech jsem prohlížela stránky se šaty, hledala střihy, konzultovala se švadlenou, hledala látky. Naučila jsem se minimálně 30 druhů látek, tucet střihů...Chodila jsem spát daleko po půlnoci.A jako, že jsem celkem klidné povahy, nemožně jsem se rozčilovala, dostávala záchvaty hysterie a pláče (samozřejmě v soukromí a bez svědků). A ty šaty samozřejmě dosud nemám.
Ale přece jen jsem k něčemu došla.Stalo se ze mě na tu dobu úplně stejné individuum, od kterého jsem se těmi originálními šaty chtěla lišit. Z toho nám vyplývá: Každá ženská, i ta skvělá, jak jde o hadry, stává se z ní mrcha smělá.
—————