Den vzniku samostatného československého státu

Na dnešní den nepřipadlo zrovna milé počasí, což je škoda.Zvláště účastníci vojenské přehlídky by jej odcenili.

Je samozřejmé, že dnešní svátek se ,,neslaví".Mnoho lidí ani neví proč je doma a také neví proč by je to mělo zajímat.Vrývání do paměti tohoto data ve školních lavicích zajisté nevzbudí u nikoho sympatie, stejně jako u dalších významných dat pro historii naší země. Avšak stránek s vlasteneckou tématikou je dost, takže tu nemusím tu důležitost vysvětlovat, starají se o to jiní a lépe.

Prohlížela jsem si tak sběžně některé tiskoviny vztahující své články k tématu a zaujala mě nenápadná anketa.Anketa, kde se ptali téměř všech věkových vrstev, kterou z historických etap našich dějin považují Češi za nejlepší pro život.Počínaje R-U monarchií po současnost.Charakteristické pro mladou generaci od 12 do 17 let bylo velké procento u odpovědi nevím.A naopak u těch nejstarších očekávaně zvítězila éra ČSSR, která o 13% porazila moji milovanou První republiku. Co nám z toho vypývá?Prvorepublikoví pamětníci vymírají aniž by na mladé generaci zanechali odkaz o principu tehdejšího života, který nebyl ideální, ale rozhodně byl tím nejlepším, co nás za posledních několik století potkalo. Otázkou ted je, jestli se té šance zanechat stopu na mladé generaci, nechytnou právě zralí důchodci, kteří měli tak rádi to, že se dělili s celým státem o svůj blahobyt a intimní chvilky.

Pokud bych měla zhodnotit směr ,,vývoje" naší současné republiky, řekla bych asi toto;Jsme malí, byli jsme kdysi i šikovní, ve světě si nás vážili a nikoho by tehdá nenapadlo, že si nás budou plést s Čečnou.Leč čas pokročil a máme tu situaci vskutku začarovanou. Mladí nechtějí volit, protože prý není koho a staří jim oponují, že když nechtějí volit ať se pak nediví, koho na tom Hradě mají.

Proto bych tento svátek zasvětila především uvažování nad tím, jestli vůbec můžu reálně přispět ke zlepšení situace ve státě a co si z té První republiky můžu vzít za příklad a to nejen v povinnostech občana, ale i v životě soukromém.

Přeji tedy té naší republice, aby se dožila aspoň toho stého výročí a lev na jejím znaku, aby napřímil záda.